Wattcon

23. července 2015 v 12:59 | Adrik
Ciao!
Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale o tom vám řeknu v jiném článku. Dnes vás chci pozvat na ústecký Wattcon, který pořádám!

Bude se konat 9. 8. V ústí nad Labem. O veškeré info si napište do komentů a nezapomeňte uvést svůj email.

A prosím sdílejte, sdílejte a sdílejte.

Vaše
Adrik
 

Malá letní bouřka

8. července 2015 v 0:37 | Adrik |  Lifestories
Ciao lidi!
Dneska vám sem dám menší video, co jsem zachytila před pár minutami u nás z baráku.

Já si tak ležím, píšu věci na mobilu a najednou slyším bouchnutí. Nevěnuju tomu pozornost, protože jsem si myslela že to je telka. Znova hraju a najednou uvidím i bliknutí. Dál tomu nevěnuju pozornost. Ale asi po pěti minutách mi začne být zima. Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si že ono leje. Chvilku před tím mi někdo psal: Páni! Tady u nás leje jak z konve. Je to tu jak ohňostroj. Já jako přemýšlím co se děje, ale najednou tohle. Vyběhnu z pokoje do pracovny za taťkou a říkám mu: Tati, ona je venku pořádná bouřka. Takže my s tátoz jak blbí lítali po bytě a zavírali okna. No a tohle se mi povedlo natočit.














Vaše
Adrik

Jsem vegetarián?

7. července 2015 v 10:14 | Adrik |  Lifestories
Ciao!
Po delší době jsem zpět s dalším článkem. Než mě ukamenujete, chci jenom vysvěrlit, proč jsem tu nebyla. Před týdnem jsem byla na vydlabávání bradavice, která se mi usadila na pravém palci vedle nehtu, takže jsem ho musela mít obvázaný a s tím prostě nešlo psát. Teď už je to naštěstí lepší a už si to jen desinfikuju, takže tu jsem.

Takže. Hlavní téma o kterém chci dneska psát. Jsem vegetarián? Upřímě, ten typický, co se vzdá všeho co je ze zvířat fakt nejsem, ale dalo by se o mě říct že patřím do jedné z podkategorií vegetariánství. Do pescopollovegetariánství.

Teď se asi všichni ptáte, co to u všech čertů je, no ne? Tohle pescopollovegetariánství je vlastně to, že ti, co jsou poscopollovegetariány, nejedí pouze maso savců. Např. vepřové, hovězí... Ale drůbeží, rybí a výrobky ue zvířat (mléko, med) si klidně dají.

Ale já možná nejsem ani ten typický pescopollovegetarián. Já osobně, když musím, tak si to vepřové dám, ale nevyhledávám ho. Nebo třeba šunky. To přežívám jen na kuřecí, i když mi taťka pořád nabízí vepřovou, ale mě přijde hnusná.

Ale jak jsem se k pescopollovegetariánství dostala? No, abych byla upřímná, vlastně mě k tomu dovedla naše školní jídelna. Většinou se můj jídelníček (podle vybraných obědů) zkládá asi z tohohle:

PONDĚLÍ - Většinou salát
ÚTERÝ - sladké
STŘEDA - salát nebo těstoviny
ČTVRTEK - omáčky s vepřovým a knedlíky
PÁTEK - zas vepřové s omáčkou

Jenomže u nás ve škole se črvrtky a pátky prostě nevydaří. Naše paní kuchařky to vepřové, hovězí a a zak dál neumí moc dobře ochutit, takže jsem si navykla ho automaticky přestat jíst. Pak už jsem si na to navykla i doma, protože mamka většinou dělá jen kuřecí. Ale vepřového na šlehačce se asi nedovedu vzdát nikdy.

Vaše
Adrik
 


Až včera dorazíš

30. června 2015 v 14:22 | Adrik |  Reviews
Ciao!
Konečně tu jsem s další recenzí. Dneska je to na poměrně neznámou knížku od Rebeccy Steadové Až včera dorazíš. Název zní docela divně, co? I když to je kniha už od dvanácti let, dělalo mi trochu problém jí porozumět. Proto jí nedoporučuju těm, kdo si přečtou jednu knihu ročně, ale spíše těm sečtělejším, kdo v knihách číst umějí.

Ale teď už se vrhneme na samotnou knihu.



Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá holčina jménem Miranda, která měla nejlepšího kamaráda Sala. Její mamka je správce bytu a trénuje na soutěž o peníze, na Zlatou pyramidu. Pomáhají jí s tím samozřejmě Miranda a její (asi) budoucí nevlastní otec Robert, který pochází ze Španělska.

Miranda nemá žádné kamarády, ale jednou se začne bavit s dívkou Annmarií, která dodržuje speciální dietu. Spolu s ještě jedním spolužákem, Colinem, přijmou práci v malém bistru. Kolem jejich bytu se potuluje jakýsi starý blázen zvaný uchechtanec, kterého lidi naprosto nesnáší.

Když jednou Miranda potká chlapce Marcuse, začnou se dít divné věci. Začne dostávat podivné lístky a on jí bude mluvit o cestování v čase, ale jako by toho nebylo moc, zjistí, že on tenkrát zmlátil Sala.

Proč?

Pokud jsem vás toutk knihou zaujala, budu ráda, když si ji přečtete a do komentů mi napíšete váš názor.

Vaše
Adrik

School emocions

28. června 2015 v 12:12 | Adrik |  Lifestories
Ciao!
Dnes tu jsem s novým článkem do Lifestories. Ve čtvrtek to byl pro mě hlavně odpoledne docela smutný den, protože pro mě nastal čas loučení a ztrát... Co se vlastně stalo? Rozhodla jsem se vám to sepsat.

Jako každý čtvrtek mám od čtyř do půl šesté kroužek angličtiny, na který chodím už devět let pořád ke stejné paní učitelce. Je "jen" o dvacet let starší než jsem já a je strašně sympatická, hodná a vždycky mi pomůže. Dneska jsme měli už závěrečnou hodinu, na kterou jsem se dost těšila. Místo obvyklých pěti jsme tam byly jen dvě. Já a Áďa. No dobře, ještě naše paní učitelka. Normálně jsme hrály hry a tak, ale najednou se stalo něco nádherného. Janička (tak jí říkáme) přivedla svého dvouletého synka Janíčka. Řeknu vám rovnou, byl roztomilý. Zbytek hodiny jsme byli i s ním a byla to legrace, ale pak přišla nejhorší část... Loučení. Na angličtinu nás v naší partě bylo pět: já, Lukáš, Barča, Áďa a Klára. Jenomže Klára odchází, Barča, stejně jako já, přestupujeme k rodilé mluvčí. S Lukášem a Klárou se známe už asi čtyři roky, právě z této skupinky. Zkuste si po třech nebo čtyřech letech opustit kamarády...

Být krásný

28. června 2015 v 11:51 | Adrik |  Lifestories
Ciao!
Dneska jsem tu se článkem na téma, které mě hodně zaujalo. Jednou jsem prostě brouzdala na asku a narazila jsem na otázku: Co myslíš, že dělá člověka krásným? No, docela zajímavá otázka, ne? Spoustu lidí, co znám, by odpověděli nějak takhle: Vlasy, postava, oči,... Ale copak vzhled je to jediné, na čem záleží?!

NE!

Na tohle se váže i dalších milion otázek, na které jsem na asku narazila. Třeba: Velká prsa nebo zadek? a třeba ještě Jsou pro tebe důležitější oči, nebo vlasy? Lidi, vy si snad ze mě děláte srandu, ne?! Mě tohle nikdy nezajímalo! Není hlavnější, jaký je člověk uvnitř? Pro většinu lidí, co znám, ne... Ale copak vy si dovedete představit, že byste se s někým bavili jen proto, že je hezký, ale namyšlený a hloupý? Já teda ne. Já bych radši trávila čas s někým, kdo je ošklivý, ale milý, přátelský a má smysl pro humor.

Já sama jsem si s tímhle prožila své... Možná nejsem stavěná, abych byla Miss, ale spoň jsem podle těch, co se mě alespoň pokusili poznat, milá, ukecaná a umím psát. Byla bych ráda, kdyby jste se všichni, co to čtete nad tímto zamysleli a sáhli si hluboko do duše, jestli jste se někdy nechovali stejně jako ti, o kom mluvím. Zkuste ostatní nejdřív poznat, než je odsoudíte.

Vaše
Adrik

P.S. napište mi do komentářů, jak to máte vy.

Bye school.. Hallo relax!

24. června 2015 v 16:05 | Adrik |  Lifestories
Ciao!
Dneska jsme se konečně přestali učit a jako rozlučku s pěstitelskými pracemi, neboli jak my žáci říkáme zkráceně s pracovkami, a to v podobě opékání buřtů. Kromě toho jsme se ještě další hodinu dívali na film a kdyby nám to nezkazili ty pitomoučké úlohy z fyziky a matiky, žekla bych i, že jsem si to docela užila. A co vy? Jak to vypadá s vaším školním životem? Hlasujte dole v anketce

Vaše
Adrik

Zelená jako smaragd aneb konec drahokamů

24. června 2015 v 15:44 | Adrik |  Reviews
Ciao lidi!
Vítám vás u mého dalšího článku a tentokrát jsem si pro vás připravila recenzi na poslední mou dočtenou knihu, která nese název Zelená jako smaragd a je to závěrečný díl ze série nesoucí název Drahokamy. Z vlastních zkušeností mohu říci, že tato kniha je z celé série nejobtížněji sehnatelná, neboť já jsem jí dostala až před týdnem a v knihovně jsem si ji rezervovala už někdy v únoru. Ale teď už dost okecávání a jdeme na to!

VAROVÁNÍ! KDO NEČETL MINULÉ DVA DÍLY, NEBUDE MU TO DÁVAT SMYSL.

Určitě si pamatujete na Gwendolynn, ne? V tomto díle se pokouší přemoci lásku ke Gideonovi a spolu s její nejlepší kamarádkou Leslie, Nickem, jejím dědečkem Lucasem kterého navštíví pomocí chronografu a také s jejich kommorníkem panem Bernhardem a poblázněnou pratetičkou Maddy přicházejí na kloub kdejakým tajemstvím. Pokud si pamatujete na rivalitu mezi hrabětem Saint-Germainem a naší Gwenny, jistě vás nepřekvapí, že pokračuje i v poslední episodě, ale co by vás mohlo zajímat je to, že Grace není její biologická matka. To už na scénu zasahuje i Gideonův mladší bratříček Raphael a je rozhodnutý kamarádům pomoct. Jenže co se to najednou děje? Gideon po přečtení papírů od Paula vidí Strážce úplně jinýma očima a je pro Gwenny ochoten obětovat vše, stejně jako ona pro něj. Dokonce i život. A pokud jste si mysleli, že pana Whitmana znáte dokonale, zpletli jste se. Od strany 388 až do konce má příběh takové grády, že jsem se od toho nemohla odtrhnout. Dost se těším, až to zfilmují. Smějící se

Vaše
Adrik

Ten pocit...

23. června 2015 v 10:41 | Adrik |  Lifestories
Ciao!
Dneska jsem tu po delší době s novým článkem. Určitě si říkáte, co ten název znamená. Ihned vám to vysvětlím.

Určitě každý z vás zná ten pocit, když něco chcete a nejde to, ne? Já s ním žiju každý den, ale za pár týdnů to půjde. A o co vlastně jde?

V minulém článku jsem se vám zmiňovala o hře, přes kterou jsem poznala jednoho kluka, ne? Tak tento "příběh", který vám budu povídat, začíná ve stejném bodě, na této hře.

Na té hře jsem už přesně padesát tři dní. Když jsem na té hře byla druhý den, poznala jsem jednu super holčinu, se kterou jsem si rozuměla hned od první minutky. Asi po týdnu od našeho setkání byla nucena odejít, ale vrátila se v podobě dalších dvou postav, které po čase také "vyhodila". Nakonec jsem se seznámila s jedním super děvčetem, které nese jméno Mia Wings. Celé naše kamarádství začalo jednou úplně obyčejnou zprávou. Stálo v ní: "Ahojky, budeme kamarádky?" Vteřinku na to jsem jí odepsala, že uvidíme, jak si budeme blízké. Několik minut na to započala naše první hra a já zjistila, že tohle bude úžasná kamarádka. Propsali jsme si asi jeden dva týdny čtyřiadvacet hodin denně a nakonec jsme si na sebe vzali i nonRPG (mimoherní) kontakt. Přes stálé chatování i fakt že bydlíme od sebe minimálně 500 kilometrů jsme se staly výborné kamarádky. Mohla bych to nazvat, že jsme i BF a možná dokonce i BFF. Před asi dvěma týdny jsem se od ní dozvěděla zajímavou novinku. Ona byla ta holčina, se kterou jsem se potkala ten druhý den a ta, co projela tři postavy. Bylo to jedno z nejlepších zjištění v mém životě, teda pokud nepočítám to, že jsem zjistila, že mě přestali šikanovat, ale to je zase jiný příběh...

Už jen dva týdny a několik dní a uvidíme se naživo. Doufám, že se to nepokazí...

Vaše
Adrik

Pokud budete chtít další mé Lifestories, napište do komentu.

Proč bloguju

10. června 2015 v 17:23 | Adrik
Ciao!
Vítám vás u mého prvního článku, ve kterém vám vlastně vysvětlím, co a jak na tomhle blogu bude a co ode mě můžete čekat.
Takže , tenhle blog nebude o žádné holčičce, co jsou pro ní první šminky, hadry a Facebook, ale o holce, co jí zajímají knihy, hry a hlavně wattpad s kamarády a YouTubering. Prozatím vám na tomto blogu zůstanu neznámá, protože chci, abyste mě nejdříve poznali jako to, kdo jsem, a ne to, co jsem... Já blbá nedavno (no dobře, před měsícem) poslala svou fotku někomu, kdo mě znal jen přes hru, čili mě uvnitř a potom mě začal ignorovat, takže tady je alespoň mini důvod, proč aspoň teď zůstanu v anonymitě. Sice mě už dost lidí zná, ale pro ty, co mě neznají, budu radši, když mě zatím znát nebudou...
Takže, tohle je asi všechno, co jsem vám o sobě zatím chtěla říct, kdyby ještě něco, ptejte se do komentů
Vaše
Adrik

Kam dál